Procesor z paměti načítá programy, data a ukládá zde své dokončené úkoly.

Paměti se dělí na primární, se kterou mikroprocesor neustále pracuje, a sekundární, kde si mikroprocesor odkládá momentálně nepotřebná data.

Paměti se dělí dle typu (ROM a RAM), které se dále dělí do dalších podskupin (například PROM, EPROM, SRAM,…). Paměti ROM jsou nepřepisovatelné a systém z nich pouze načítá data. Taktéž je jejich úkolem zachovat data, jakmile se počítač vypne. Nejdůležitější částí těchto dat je BIOS. Z BIOSu si operační systém načítá informace a přístup k hardwaru. Paměti ROM jsou ale pomalé, proto systém po spuštění většinou zkopíruje BIOS do paměti RAM a s touto kopií později pracuje. Paměti RAM jsou přepisovatelné a rychlejší než ROM. Pracuje s nimi převážně mikroprocesor, kde ukládá a čte svá data.

Dále se paměti dělí na DRAM (Dynamic Random Access Memory), které uchovávají informace v kondenzátorech a v určitém časovém intervalu potřebují impuls pro obnovení, a SRAM (Static Random Access Memory). SRAM většinou uchovávají informace pomocí sepnutých tranzistorů. Z tohoto důvodu jsou mnohem dražší.

Pokud jsou k dispozici dva a více paměťových modulů.

Rychlost pamětí a přístupová doba také závisí na pracovním režimu. Pokud jsou k dispozici dva a více paměťových modulů, lze použít dva druhy pracovního režimu. V režimu Single channel jsou oba moduly nainstalovány pouze na konci jednoho z kanálů, komunikace tedy probíhá pouze na tomto jediném kanálu (je tedy 64bitová). V režimu Dual channel je každý modul nainstalován na jiném kanálu, tudíž je zvýšena propustnost na dvojnásobek (paměťový řadič používá dva 64bitové kanály současně). Aby paměti mohly fungovat v tomto režimu, musí být stejného typu a mít shodné všechny parametry (frekvence, přístupová doba a další).